Ska........
Koncem padesátých let minulého století byly velké bigbandové americké orchestry nahrazeny menšími soubory s více bebop/R&B zvukem. A v té době právě i na Jamajce vetšina souborů značně mění svoji tvář. Většina muzikantů je ovlivněna poslechem amerických rozhlasových „šlágrů“ a tento fakt se zákonitě promítá v jejich následné tvorbě. Přesto Jamajčané skórují a přicházejí s něčím naprosto novým.
Zvyšující důraz je kladen na offbeatový rytmus menta, který přichází krátce a oddělovaně. Tento zřetelně synkopovaný rytmus drží kytara a klávesy a nový hudební styl je na světě. Jmenuje se SKA.
Prvním, kdo využil tohoto rytmu, byl Ernest Ranglin společně s Cluett Johnson & The Blue Buster, kteří pravděpodobně ska i pojmenovali. Cluett Johnson je znám svým pozdravem Love skaskavoovie, ten samý při jiné příležitosti řekl : „Make the guitars go ska! ska! ska!“.
Rytmus ska byl odvozen ze „Shuflle“ a „Boogie“, které bylo v místních „dance halls“ velmi oblíbené. Kombinací populárních stylů jako je „mento“, „burron rhythm“ a stylů nových byly položeny základy první populární jamajské hudby. Do jisté míry se zde promítaly i vlivy z okolních karibských ostrovů, které s sebou přiváželi emigranti z Kuby (Laurel Aitken), Trinidadu, Barbadosu atd. Ska boom se dostavil zároveň se získáním nazávislosti a odjezdem Angličanů v roce 1962. Ska se na Jamajce stalo nesmírně populárním a hudební producenti jej začali šířit do zbytku světa. Tyto kroky mají plnou podporu vlády a v roce 1964 bylo ska prezentováno jako „National music of Jamaica“ na „World fairs v New Yorku“.
Texty měly několik podob od klasických popových popěvků, přes náboženské až po politicky orientované texty a texty odrážející sociální dopady života na Jamajce, často okořeněné místním nářečím „Patois“.
Mezi nejznámější interprety tohoto období patří například Byron Lee and the Dragonaires, Jimmy Cliff , Prince Buster (vlastním jménem Cecil Campbell), The Wailers, Desmond Dekker nebo třeba Skatalites, kteří na samém počátku hráli jazz.
Do Anglie se Ska dostalo společně s vlnou imigrantů a na samém počatku bylo nazýváno jako Blue beat. Prvním mezinárodním hitem byla píseň „My boy lollipop“ (Millie Small) nahrána v roce 1964 a vydána na Island Records. (v Česku známa též v podání Yvone Přenosilové.)
Mezi další pecky této éry patří „Guns of Navarone“ (Skatalites), „Carry Go Bring Come“ (Justin and The Dominues) či „Rudy, A Message to You“ (Dandy Livingstone). V roce 1969 se v hitparádě umísťuje hity jako „Monkey Man“ (Toots and the Maytals), „Long Shot Kick de bucket“ (The Pioneers).
Třetí vlna ska
Třetí vlna je charakteristická naprostou uvolněností. Tato epocha se vyznačuje nevázaností, absolutní rozmanitostí a mixováním ruznorodých žánrů. Druhá doba zůstává, avšak styly se prolínají. Zatím co v první vlně bylo ska „uvězněné“ na Jamajce a ve druhé vlně v Británii, třetí vlna již doslova útočí na celou planetu. Kapely vznikají po celé Evropě, Severní i Jižní Americe, ale i Asii a Austrálii. Třetí vlna dává šanci jak souborům novým, tak i legendám. Na turné se opět vydávají legendární The Skatalites, Desmond Dekker, The Selecter, The Hotknives či Mr.Reviews.